Představujeme vimperksé podnikatele: Jsou řemesla a služby, které nikdy nevyužijeme. Tuto službu, bohužel, budeme potřebovat jednou všichni. Černí havrani nebo funebráci, jak se jim říká, ať chceme nebo nechceme, jsou zkrátka součástí našeho života. Ve Vimperku pohřebnické služby obstarává Petr Šísl. „Že mi občas známí říkají: černý havrane, na to už jsem si zvykl,” přiznal se v rozhovoru pro vimperk.eu.
Asi se mnou budete souhlasit, že Vaše řemeslo je trochu zvláštní a ne moc obvyklé. Jak jste se k pohřebnictví dostal?
Pro mně to až tak zvláštní nebylo, protože my máme tohle řemeslo v rodině, pohřebnictví se věnoval můj otec, před dvaceti lety jsem mu začal pomáhat a pak jsem se o živnost začal starat sám.
Když říkáte, že pohřební službu provozujete dvacet let, to už je dost dlouhá doba. Změnily se nějak požadavky pozůstalých?
A víte, že ani moc ne? Snad jediná změna nastala se zrušením pohřebného před čtyřmi lety. To bylo vidět, že lidé začali na pohřbech svých blízkých více šetřit.
Co lidé upřednostňují?
Kdybych to měl výjádřit procentuálně, tak poměr pohřbů do země oproti kremacím je zhruba půl na půl. Trochu převládají občanské pohřby nad církevními, řekl bych tak šedesát ku čtyřiceti.
A kolik pohřbů se uskuteční bez obřadu?
Těch až tak moc není, odhadoval bych je tak na deset procent.
Když za Vámi přijdou pozůstalí, co všechno jim jste schopni zařidit?
Řekl bych, že všechno. Kromě hostin v restauracích, tam dáváme jen doporučení, ale vlastní domluva už je na nich. Jinak zařizujeme, dá se říci, všechno. Parte, hudbu, dopravu, smutečního řečníka, kněze, kopání hrobu, květiny, vyřízení úředních formalit, to znamená vyřízení na matrice a vyřízení úmrtního listu. Máme k dispozici smuteční síň na hřbitově, tu máme od města v pronájmu. Takže nabízíme komplexní služby.
Setkal jste se s nějakým zvláštním požadavkem?
Občas si pozůstalí berou urnu s sebou domů, už se mi také stalo, že ostatky zemřelého byly rozptýleny po lese.
Mluví se o tom, že cikánské pohřby jsou trochu jiné díky rodinným vazbám, které u nich panují. Jak takový cikánský pohřeb vypadá? Obrací se na Vás, abyste jim vypravil pohřeb?
Cikánské pohřby jsou pouze církevni a pouze do hrobu, nikdy se mi nestalo, že by došlo ke kremaci. Díky jejich tradicím jsou určitě početnější, než bývá běžné u jiných pohřbů.
A co třeba Vietnamci? Těch tu žije také poměrně hodně. Mají velké odlišnosti?
Pohřby vietnamského občana už jsem také zajišťoval. U nich je ta zvláštnost, že pozůstalí dávají k zemřelému spoustu vonných tyčinek a koše s ovocem.
Zřejmě zajišťujete i odvozy na pitvy.
Je to tak. Na pitevnu jezdíme do Českých Budějovic. Tady bych rád vysvětlil, že existují dva druhy pitev – soudní a zdravotní. Zatímco zdravotní pitvu hradí zdravotní pojišťovny, soudní hradí stát, přesněji hradí ji Policie ČR.
Nemáte zrovna lehkou práci…
Tak to máte pravdu. Je to hodně psychicky náročné. Vždyť se setkávám s lidmi v době jejich velkého smutku. Také tuhle práci nemůže dělat každý, o to jsem přesvědčený.
Takže otázka na závěr: jak si odpočinete od práce?
V tomhle ohledu mám jasno. Odjíždím relaxovat na chalupu, tam si opravdu odpočinu.
Josef Rychtář
