Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury : Duha

    Duha 

     Duha    Vlak stoupá na Kubovu Huť. Žena přes uličku si přikrývá bílým kloboučkem kolínka. Když jsme vystoupili, Cyril ještě dlouho z nástupiště mává do vlaku nějakým dětem. 

         Stoupáme na vrchol. Cyrilovi se ale po dlouhém popíjení moc dobře nejde. Nejí. Má 53 kilo. Musíme odpočívat. Nejprve pod přístřeškem na Basumské louce, kde Cyril líbá ruku nějaké obstarožní turistce ze Slovenska. Pak si sedáme u energetické skalky pod Srní hlavou. A znovu odpočíváme u Johnova kamene. Na hřebeni Cyrilovi utíkám, chci stihnout fotky zajímavé oblačnosti, než slunce zapadne. 

         Cyrilovi je brzy zima. A tak hledáme místo k noclehu, dokud je ještě trochu světlo. Nakonec Cyril objevuje měkkou prohlubeň pod vývratem. Třebaže v korunách hučí vítr, zde je bezvětří. Chvíli čekám na věži, zda se obzor na severu uvolní, ale naopak, obloha se zatahuje mnoha vrstevnatými altokumuly. Celá střední oblačná vrstva vře. 

         Vracím se k našemu útočišti. Cyril nespí, je sevřený smutkem. Volala mu Pavla, bývalá žena. Chtěl se dovolat svým dětem, ale Pavla asi byla rychlejší. 

         „Vůbec mi neoznamuj, kde jsi, nevolej, nechci o tobě nic vědět,“ je slyšet její hlas. A do toho volání dětí: „Tatínku! Tatínku!“ 

         Ležíme v podivném ustrnutí, plni hrůzy. Mezi mraky prosvitlo několik hvězd, ale i ty se brzy ztrácejí a oblačnost houstne. Jen při obzoru zůstává část oblohy světlejší a na nějaký okamžik se objevil srpek měsíce. Ten ale brzy zapadne. 

         „Teď se mi směje,“ pokračuje Cyril.„Nemám nikoho. Nemám matku ani otce, ani sourozence, ani děti, ani ženu, ani bydlení, ani práci. Konečně jsem svobodná, řekla mi po rozvodu Pavla. Konečně jsem sama sebou.

     

    *** 

         Usínáme až k půlnoci. Náhle jako by někdo ponořil ruku do hrnku s vodou a chrstl nám ji do tváří. Přeháňka. 

         „Do prdele, to nemůže jednu noc nechcat?“ zuří Cyril a já se chechtám, chechtám se proto, že všechno, co šlápne do naší temnoty – ač samo temné – nabízí záchranu. 

    *** 

         Přechodně přestává pršet a brzy se objevuje na obzoru linka svítání. Vycházím na rozhlednu. Slunce ozařuje škvírou zespodu mraky a od západu mi do zad buší krůpěje přeháňky. Fouká a pak se – jako by někdo lehce namočeným štětcem naznačil oblouk – objevila narudlá duha. Zprvu jen v náznacích, ale postupně nabírají barvy sytost z mraků za nimi. Duha sílí a brzy se objevuje i slabší sekundární duha. 

         „Cyrile! Duha!“ volám dolů, kde ještě kamarád leží ve spacáku. „Duha!“ 

         Cyril stoupá na věž. Slunce vychází, ale my se díváme na protilehlou stranu a žasneme nad dokonalým půlkruhem. Rudé paprsky ve vodní tříšti padajícího deště se opírají do horní části Basumského hřebene. A duha – tam dole – probíjí se pod obzor do protioblouku, proniká košatými korunami pralesa. 

     

    Foto a text: Roman Szpuk 

     


     

     

    MINIATURY Romana Szpuka :

     

    1. Uplakaný čert

    2. Hrušky 

    3. Vánoční vzpomínka

    4. Co všechno ten nástroj dovede

    5. Nešahej na ten sníh

    6. Otto Hrdina

    7. V údolí Losenice 

    8. Pavoučice sněžná

    9. Šla Kačenka podle vody

    10. Vzpomínka na Krýmuse

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

    12. Letící oblaka

    13. Pan Kodýdek

    14. Cesta pulsu

    15. Život a smrt

    16. Deštníky

    17. Poklady

    18. Krucifixy

    19. Velikonoční vejce

    20. Koza v kapli

    21. Kolečka vypálené trávy 

    22. Boubínská noc

    23. Ovečky

    24. Bratři Kazarovi 

     25. Domov

    26. Táta

    27. David je fatalista

    28. Noční bouřka na Boubíně

    29. Fenka a okoun

     

     

     

    Sdílet