Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Rozhovor s Honzou Tláskalem

     

     

     

    Honza Tláskal: Na Šumavu se vždycky rád vracím

     

     

     

     

     

    Nejen o Šumavě, „románku“ s Olgou Lounovou, nebo zpívání s Danem Landou jsme si povídali se zpěvákem skupiny Narttu, sólistou Rockopery Praha a rodákem z Vimperka, Honzou Tláskalem.

     

     

     

     

     

           Honzo, když jsme spolu hovořili naposledy, měl jsi za sebou první angažmá v divadle Rockopera Praha. Nemohlo mi uniknout, že se od té doby objevuješ v čím dál více představeních a dokonce máš již i vlastní role, je to pravda?

     

           Naštěstí ano a jsem za to moc rád! Vlastně už po prvním představení jsem dostal vlastní roli v Antigoně, kde zpívám Haimona, což je syn krále Kreonta (Viktor Dyk) a milenec Antigony. A jak už to tak v antických tragédiích bývá, zemřu (smích). Stejně tak samozřejmě i Romeo, kterého hraji v představení Romeo & Julie. Mimochodem, všechny moc zvu na nejbližší představení, 26. září 2019 od 19:00 (www.rockopera.cz) . A nejnovější role mám v představení Frankenstein, kde hraji Henryho Clervala, blízkého přítele Viktora Frankensteina, případně alternuji také postavu právě Viktora Frankensteina.

     

     

     

     

     

           Páni a jak zvládáš to učení? Přece jen pak ještě vystupuješ v dalších představeních v alternaci s Honzou Toužimským a jistě se musíš naučit kvanta textů. A to nepočítám ještě tvou kapelu Narttu.

     

           Je pravda, že Honzu alternuji ještě v představeních 7 proti Thébám, Anna Karenina, Proces, Vymítač a Faust. Takže o texty opravdu není nouze (smích). Naštěstí se nejlépe učím poslechem, takže sluchátka do uší a už to jede. Hodně času trávím v autě, takže na učení mám prostoru poměrně dost.

     

     

     

     

     

           Jaké to vlastně je, sedět v šatně s hvězdami jako Kamil Střihavka, Viktor Dyk, nebo Honza Toužimský? Nedávali ti trochu najevo, že jsou to rockové hvězdy, které už mají něco za sebou?

     

           Skvělý! V podstatě by se dalo říct, že je to splněný sen. Kamila mám rád od dětství. Vždycky mi naskočí ta známá znělka: „Čip, Čip, Čip, Čip a Deeeejl“ (smích). A najednou s ním sedím v šatně. Neuvěřitelný! Samozřejmě, že jsem měl na začátku nejrůznější představy a předsudky. Já, kluk ze vsi, nikdo mě nezná, jak na mě budou koukat? Ale kluci jsou skvělý. Ani na chvilku mi nedali najevo, že už mají něco odzpíváno. Naopak. Všichni v rockopeře jsou velcí pohodáři a vládne tam přátelská atmosféra. Vlastně se čím dál víc setkávám s tím, že čím více má ten člověk za sebou a opravdu něco umí, tím je skromnější. Bohužel to občas platí i naopak.

     

     

     

     

     

    Je to tak i v případě Dana Landy?

     

    Rozhodně! Naprosto normální a pohodovej člověk.

     

     

     

     

     

    Jak ses k němu vlastně dostal? Neušlo mi, že jsi ho doprovázel na jeho koncertě na Slovensku?

     

           Jednou mi takhle zazvonil telefon a na druhé straně se představila jeho produkční s tím, jestli bych nechtěl jet s Danem jako doprovodný zpěvák. Přiznám se, že jsem neměl jeho tvorbu nijak detailně zmapovanou. Stejně tak jsem netušil, že si na koncerty doprovodné zpěváky bere. V minulosti to byl například Petr Kolář, jak jsem se dozvěděl později. Takže jsem si ze začátku myslel, že budu dělat takové to „uuuu“ někde vzadu a texty budu číst (smích). A ono ejhle. Musel jsem to dostat do kebule. Ty nejzásadnější hity jsem samozřejmě znal, ale ve výsledku to bylo tak padesát na padesát. A taková třešinka byl fakt, že jsme nedokázali sladit diáře tak, abychom měli společnou zkoušku. Takže jsme jeli naostro. Byl trochu adrenalin vždycky zjistit, který z těch hlasů bude Dan zpívat a nalepit se na něj (smích). Ale dobře to dopadlo a moc jsem si to užil.

     

     

     

     

     

    V každém případě teď musíš být na roztrhání. Netrpí tím tvoje vlastní kapela?

     

           Pevně věřím a doufám, že ne! Naopak dělám ty věci s tím, aby se i kapela dostávala do širšího povědomí. Třeba konkrétně v rockopeře mají téměř všichni své vlastní kapely a projekty, což je mimochodem také důvod, proč představení bývají nejčastěji ve všední dny. Pátek a sobota tak zůstávají volné pro koncertování s kapelou.

     

     

     

     

     

           Začátkem roku jste vydali singl a krásný videoklip Piškvorky, ve kterém účinkuje a zpívá Olga Lounová. Jaká s ní byla spolupráce a co na lechtivé scény říká tvoje žena?

     

           Vždycky říkám oblíbenou větu, že je to „práce, jako každá jiná“ (smích) . Naštěstí mám úžasnou a tolerantní ženu a žádná tichá domácnost se tak nekonala (smích). No a budu se v tom chválení opakovat, ale Olga je zkrátka profesionálka v každém směru a byla radost s ní spolupracovat. Já doufám, že je to na tom klipu vidět a na tuhle spolupráci jsme opravdu moc pyšní.

     

     

     

     

     

    Nezbývá se zeptat, kdy si můžeme Piškvorky vychutnat živě?

     

           Moc se těším na konec srpna, kdy Narttu zahrají „doma“, v rámci oslav povýšení Vimperka na město, které se uskuteční v sobotu, 31.8.2019. Bude to na náměstí a tuším, že náš set začíná v 18:00. Pro mě osobně to bude krásné zakončení letních koncertů, navíc ve městě, ve kterém jsem se narodil, vyrůstal a maturoval. Co víc si přát (smích)? 

     

     

     

     

    Mnoho dalších takových úspěchů! Děkuji za rohovor.

     

     

    Martina Ovesná 

    Odkaz youtube: Piškvorky

      

    Sdílet