Miniatury: Boubínská noc

Boubínská noc z 29. na 30. 4. 2017

 

     Je večer 29. dubna 2017. Cestou na Boubín mi nohy svírá místy až půlmetrová sněhová břečka. Ze smrků padají lívance mokrého sněhu, za nimiž se snáší vlečka ledové drti. A všude kolem dopadají kapky. Déšť z lesní klenby se mírní až na vrcholku. Teplota se dotýká nuly a fouká od západu.Boubínská noc z 29. na 30. 4. 2017

     Mračna houstnou. Jsou to ostrůvky altokumulů, mezi nimiž prosvítá ostrý srpek měsíce. Ptáci jsou ve zpěvu opatrní. Jen kosa slyším z dálky. Stmívá se. Nastavuju tvář větru a vychutnávám poslední odstíny soumraku. Dvojvrcholek Roklanu je sotva vidět, dál už skoro nic. Ale světla v údolí se rozsvěcují.

     Mám kalhoty na ždímání, o botách nemluvě. Tričko i bundu mi promáčel pot. Ještě, že jsem si s sebou vzal náhradní ponožky, boty a suchou mikinu. Stelu si dole pod schody, bundu přehazuju přes spacák, do mikiny se choulím. Sázím na noční vyjasnění a na ochlazení. Nyní mi tu a tam kápne na karimatku, občas se ozve i plesknutí sněhové duchny, která se uvolní nahoře na věži a dopadne do sněhu vedle rozhledny. Osamělé krůpěje se rozstřikují jen kousek od mé hlavy. Kapénky mi třísní tvář.

 

***

 

     V noci klesá teplota pod nulu, což přináší výhodu: Tající sníh alespoň na povrchu tuhne. Málokdy jsem se při noclehu pod širým nebem modlil o trvající mráz. Nyní cítím, že čím více bude mrznout, tím méně mě budou obtěžovat kapky. Ale u nohou už mi stačily promáčet spacák. Karimatka je uzounká, musím si hlídat polohu a nepřekulit se stranou do vlhka a sněhu. Stahuju nohy k břichu, dýchám dovnitř spacáku a brzy usínám.

     Zdá se mi sen, jak sloužím na meteorologické stanici vysoko v horách. Připomíná trochu observatoř na rakouském Sonnblicku (3 111 metrů nad mořem). Přímo pod staniční budovou padá dolů kolmá skalní stěna, k níž se volně přimyká kovové schodiště. Silná sněhová přeháňka žene vločky ve spirále vzhůru. Dole v údolích se už zelenají louky, nahoře je vše pokryto námrazou a sněhové převisy hrozí pádem.

 

***

 

     Ze spacáku se vysouvám až při prvních známkách svítání. Navlékám se do promáčených a zčásti mrazem ztvrdlých kalhot. To jsem tedy nezvládl, říkám si. Mám ale po ruce placku rumu, tak se zahřívám několika doušky. Obloha je skoro jasná. A právě vychází Venuše. Její zář při obzoru připomíná maják nebo lucernu opuštěnou na útesu neznámého pobřeží. Vítr se obrátil ze západních směrů přesně na opačnou stranu a teď fouká od východu. Světlo přebírá vládu. A pak se začervenají první paprsky vycházejícího slunce. Tou dobou už přes vrchol přeletuje závoj průsvitné mlhy, která zdobí rudý kotouč purpurovou koronou. A mlha ihned začíná namrzat a pokrývat rozhlednu bílým povlakem.

     Sněhová břečka, kterou jsem včera těžce stoupal na vrchol, ztvrdla a zledovatěla. Nohy buď kloužou, nebo se boří. Jsem rád, když konečně docházím na Kubovu Huť. Vytahuju si z nádraží na slunce lavičku, ale přes Basumský hřeben vytrvale letí chuchvalce orografických stratokumulů. Chvíli nechají slunce svítit, aby ho vzápětí zastínily. A každý ten stín mě rozechvívá studenou dlaní.

     O kus dál za hřebenem se mraky rozpouštějí. Stačilo by vyšlápnout si nad sjezdovku na protilehlém svahu, a už bych se mohl vyhřívat jak na pláži. Ne, tady mrznout nebudu.

     Vydávám se na silnici a stopuju. Zastavuje mi milá řidička ze Strážného. Ptá se, zda mi není zima, má-li v autě přitopit. Není třeba. Hřeje mě i její blízkost.

 

Foto a text: Roman Szpuk

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka :

 

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

 

{jcomments on}